Karty Djana
© Copyring 2000 by Jana Schaberlová
Alle Rechte vorbehalten
Všechna autorská práva vyhrazena.
Jeho kontakt se mnou, protože to byl on, kdo se snažil kontaktovat, byl celkem brutální pro mě, nevěděla jsem, jestli blbnu, nebo je to fakt. Ale díky jeho trpělivosti a vytrvalosti jsem se s tímto kontaktem smířila a přijala ho. Jsem mu stále za to vděčna.
Můj spirituální vzrůst se s tím tak urychlil, že jsem sama nechápala, jak člověk, jakmile získá kontakt s aspoň jedním dílem, jak rychle to potom jde, rostli jsme společně. Jsem mu za tolik vděčná, že se to ani slovem vyjádřit nedá, ale on to ví, nejen proto, že jsem mu to řekla, ale cítí to, tak jak já cítím, když se něco děje s ním. Máme hodně společního, od ne-zrovna radostného dětství, přes rozháraný život ke zlepšení a spirituálnímu vzrůstu.
Tenkrát jsem měla takové nutkání udělat na základě darů, co v sobě tyto bytosti nosí karty, že jsem tomu nemohla odolat, zřejmě to má svůj důvod.
Já pracuju s kartami od té doby, co jsem je udělala. Jsou opravdu úžasné, jak vytáhnou na povrch to, s čím má člověk problém. Dá se s kartami vykládat i budoucnost, ale je to trochu složitější, protože jsou to jen osoby a musí se vykládat, podle vlastnosti uvedených osob. Taky jsem se musela naučit s kartami pracovat, ale k jejím pochopeni, mi pomohl Djana, který mi vše z jeho života ukázal. Není to tedy tak složité, jak se zdá. Vždy je používám i na seminářích intuice, takže mnozí lidé karty už viděli a zažili.
Uvedu ukázku.
DJANA (Džana, dále jen Džana)
Jsem Džana. Jsem synem Gajského vládce Anaje. Jsem synem lásky. Má matka byla dcerou Šántyjského vládce Gira. Mám v sobě geny zcela odlišných národů a to mě dělá zcela jiným, než jsou ostatní. Jsem první z národů Gajenty.
Můj vnitřní dar je žádost. Dokážu ji dávat, ale i brát, usměrňovat. Jsem plný života, jsem plný všeho, co k životu patří. Chuť k životu, sexualita, kariéra, flexibilita, kreativita. Mám Chuť žít, učit se, poznávat, milovat. Otvírám ti dveře k životu, vem si, co chceš, vem si tolik, kolik uneseš. Štědře rozdávám svůj dar, vem si z něj a užij si ho. Mé přání je, tě udělat šťastným a dopřát ti vše, co si zasloužíš.
Jsem, jaký jsem.
Jsem Džana, synem lásky.
Otvírám ti dveře k životu.
VSTUP!
GIRO
Jsem vládce národů Šánty, Giro.
Jsme hrdý národ. Proto, nebylo pro mě zrovna lehké přijmout to, že má dcera milovala Gajského muže, s kterým také utekla.
Co jsem to jen byl za otce, že hrdost národa mě oslepila? Zaplatil jsem za to životem své jediné dcery, krutá to daň.
Za dlouhou dobu jsme našli jejího syna, mého vnuka Džana.
Jen oči má jako ona.
Vynikají z jeho snědé tváře, mají zvláštní lesk. Ale jsou to oči mé ztracené dcery, on je moje krev.
Je to druhá šance?
Smím ho vůbec přijmout?
Dívá se tak cize … Džana přistup … já jsem tvůj děd.
Ach … potrvá to dlouho, ale já mám čas. Oči mé ztracené dcery, mě nenechají spát.
Je to druhá šance!
Džana synu, já mám tě moc rád!
SAYO (Sajo)
Jsem, Sajo.
Už mé jméno vystihuje můj dar, je to naděje. Jsem synem Džany, prvního z národu Gajenty.
Jsme jiní než ostatní, jsme jiní i pro své schopnosti.
Rozdávám naději, někdy ji i beru. Poslouchej, jak zpívám, nech můj zpěv proniknout do svého srdce.
Každé ráno, každý večer mě můžeš slyšet, to zpívá naděje.
Neopustím tě ani v průběhu dne.
Zavři oči a můžeš mě vidět, mé zlaté vlasy třpytící se ve slunci.
Jsem všude a pro všechny. Můj zpěv a smích se nese Gajskou zemi, nese se mým domovem.
Zavři oči… vidíš mě… slyšíš mě cítiš - mě?
ANO, to jsem já, Sajo,
tvá naděje, která tě nikdy neopustí.
AMOR
Mé jméno je Amor. Jsem synem Stara a Venus.
Přibliž se ke mně, neboj se. Podej mi ruku a pojď se mnou ven. Neboj se, důvěřuj mi.
Ty nevíš, kdo já jsem?
Poznáš to sám, tak už pojď.
Podívej se na oblohu, co vidíš? Hřejivé slunce, zahřívá tě, dává ti život, laská tě svými paprsky, tak jako já.
Podívej, květiny, jak voní a jak jsou krásné. Ozdobí tě, tak, jako já. Podívej se jezero, nabízí ti osvěžení, pohltí tě celého, tak jako já.
Vdechuj vzduch svěží a provoněný, je provoněný sluncem, vodou, květinami, tak jako já. Spočiň v mé náruči, už víš, kdo já jsem?
Ano, já jsem láska.
Karty i knihu budu vydavat co nevidet, dopisuju jeste jednu knihu o Dzanovem zivote, bude to hezke pocteni.
Karty Djana - 40 karet a knizka s vyznamem karet a s navodem k vykladani. Najdete je v oddeleni Shop. Kniha i karty jsou take rucne delane. Karty vzdy ukazi v jakem se clovek nachazi rozpolozeni a najde v nich vzdy dobrou radu, co ma delat, nebo pochopi, proc se deje to, co se deje. Karty jsou prevazne urceny k osobnimu vzrustu, i kdyz poradi i v beznych zivotnich otazkach.
Ukazka z knihy prvniho dilu Djana Gayenty. Ted pisi uz treti dil... sama nevim, jestli bude posledni.
Úvodem.
Vážený čtenáři, dostala se ti do rukou kniha, která tě dostane do zcela jiného světa, ale stejně tak reálného, jako ten náš. Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu napsat, nebo jestli ji vlastně smím napsat. Svoleni jsem od Džany dostala, tak se pouštím do práce a doufám, že ti kniha přinese aspoň krásné chvíle a také něco k zamyšlení.
Když se Džana se mnou poprvé zkontaktoval, nebyla jsem tenkrát ještě na takové spirituální úrovni jako dneska a proto i ten průběh kontaktu pro mě byl velmi náročný. Nevěděla sem co se děje, pochybovala jsem tenkrát o svém zdravém rozumu. Měla jsem strach se svěřit. Začalo to ve snech, viděla sem jinou nádhernou zem, slyšela jména, někdo na mě stále volal, někoho jsem vnímala, ale nebyla sem schopna určit co to je, nebo kdo to je. Postupem dnů se to začalo projevovat i ve dne, jako by se čas zastavoval a já se jen dívala, co se přede mnou odehrává. Někdy jsem měla výpadek paměti, jako by mi někdo vystřihl vždy pár hodin. Například jsem jela z Mnichova a pamatuju si, jak jsem sedla do auta a nastartovala, potom výpadek, a pamatuju si zase, až když jsem otvírala klíčem garáž. Cestu, která autem trvalá hodinu jsem si vůbec nepamatovala. To mi začalo opravdu dělat starosti, a svěřila jsem se své dceři. Vyprávěla jsem ji všechno. Moje slova tenkrát končila, Jani já mam strach, že blbnu. Moje dcerka mě pozorně vyslechla a pak řekla, víš přece, že takové věci existuji, tak proč se divíš, že se někdo kontaktuje, dej si jen pozor, kdo to je a buď si jistá, když jsi si toho vědomá, že blbneš, tak neblbneš. Znatelně se mi ulevilo a začala jsem se zajímat o kontakt. Trvalo to nějakou dobu, než se mi podařilo, jak se říká vyladit obraz, ale potom jsem Džana poprvé uviděla, jak sedí v zahradě, usmívá se a v hlavě mi znělo, no konečně, to ti to trvalo.
Byl to neuvěřitelný pocit, obraz se pomalu vyjasňoval a měla jsem pocit, jako bych se dívala na svůj vlastní obraz v zrcadle. Potom se i podoba vyjasnila, byl mi podobný, ale přesto jiný, vyzařovala z něho síla, něha, radost. Akana tu ari zněla jeho další slova, jsem Džana Gajenty, syn z Gájskeho národa. Já jsem ty, a ty jsi já, jsme jedno, nezapomeň na to. Můžeme vzájemně ovlivňovat naše životy. Cokoliv se stane mně, může se stát tobě, cokoliv se stane tobě, stane se také mě. Buď tedy opatrná a jednej zodpovědně se svým životem, já to už pochopil. Mam syna Sajo, máš, taky Sajo. Stačila jsem mu jen krátce odpovědět a zmizel. Seděla jsem ještě dlouho plná dojmu a radosti. Od té doby, bylo to před desíti lety, až do dneška se kontaktujeme stále. Není už třeba žádné zvláštní koncentrace, jednoduše víme o sobě, co děláme, cítíme. Mnohokrát jsme se vzájemně varovali, radili, pomáhali si. Nemluvě o tom, že se stále od sebe učíme, to je pro nás zřejmě to nejdůležitější. Mnohem později, jsem pochopila, až když jsem začala studovat Kryon školu, že Džana a já pocházíme ze stejné energie v universu, je to jeden můj díl.
Příběh, který následuje, je o jeho životě, tak, jak mi ho sám vyprávěl a ukázal. Samo sebou, že mi neukázal vše, nebo také něco zatajil, ale postupem času vždy něco vyšlo najevo a společně jsme se tomu smáli. Přesto víceméně respektujeme naše vzájemné soukromí a nedebatujeme o něčem, co by pro druhého bylo trapné, protože vidíme i věci, co je opravdu až moc soukromé.
Kde leží jeho země, to sami nevíme, neumíme se o poloze dohodnout, ale je to jiná dimenze a ta se nachází v nitru naši země. Jak jsem ji sama viděla, je to země velmi podobná botanické zahradě, bez aut a smogu. Zahalená do energie, která je tam znatelně cítit i vidět. Zvířata jsem tam neviděla, jen ryby a něco jako křepelky na vajíčka, které žiji volně v lese, nebo po zahradách. Některé květiny jsou podobné našim i stromy. Zelenina a ovoce také, ale jsou i takové, které jsem v životě neviděla. Mají tam stále stejnou teplotu, jen večer, když slunce pohasne, nezapadá úplně, se mírně ochladí. Gayové mají tmavou pleť, černé oči a i muži nosí dlouhé tmavé, rovné vlasy. Vlasy jsou pro ně něco, jako ozdoba a čest, jen zločinci a otroci nosí krátké vlasy po ramena. Zkrácení vlasů považovali za nejhorší trest. Je to národ hodně vyspělí, mají techniku, o které zatím můžeme jen snít. Tenkrát jsem byla překvapená, že tak vyspělí národ ma otroky a docela mě to rozladilo, ale postupem času mi to už divné nepřišlo.
Zdroj energie mají v kamenech, které září, říkají tomu jádro. Používají je do lamp na spotřebiče v domácnosti, všude tam, kde je třeba proudu. Těží je z hlubokých jeskyň, kde jak Džana říká, matka země nám je daruje. Kameny se musí vyměňovat, slabé se pak vracejí spánky k matce zemi, kde je znovu naplní energii. Dopravní prostředek, který je, převáží ze země do země je něco jako nějaké vznášedlo, říkají tomu loď. Je to také poháněno jádrem. Každá země, je to považováno jako stát má svého vládce, který se stará o blaho lidu. Na vládci záleží, jak zemi vede a stará se o ni. Co mě velmi zaujalo, bylo, jak se obyvatele navzájem o sebe starají, jakmile vidí ušmudlané, nebo hladové děti, hned se přijdou zeptat, jestli nepotřebují v rodině pomoc a hned pomohou, bez ohledu na nějakou odměnu. Toto se u nás takřka nevidí. Všichni pracují jako jeden celek, jedna velká rodina.
U Gayů vládne zákon, sblíženi se, se ženou, až po svatbě, mladí muži musí být velmi opatrní v jednání s děvčaty. Ženy jsou podřízení mužům, tak jak to známe i u nás, muž je hlava rodiny a dbá o její blaho, ale tam to funguje zcela jinak, lépe. Ale přesto jsou i u nich neshody v rodinách, také existuji rozvody, děti připadnou většinou otci, ale také záleží na tom, kdo rodinu rozvrátil. Když je muž násilný, děti dostane žena a je pod ochranou vládce, až do té doby, než se znovu provdá.
Jazyk, kterým se mluví, je u Gayů jen jeden, dá se až jen na malé odchylky s ním domluvit ve všech Gayských zemích.
Žijí tam i jiné národy...
Akana tu ari, tak se u nás v naši zemi zdraví, klade se pravá ruka na srdce a mírně se ukloní. Znamená to, vítám tě. Jsem Džana Atoja Gayenty. Narodil jsem se z ženy Shanty Anriany A´Nero, která byla posedla energii bludného démona, a Gayského muže Anaje Gayenty. Toto sloučení mi dalo vše, co nyní jsem, Gayenty.
Se mnou povstal znovu národ Gayenty, byl to kdysi dávno mocný národ, kterému nebylo rovno. Jejích síla a schopnosti nebyli k předstižení, nebo k poražení. Měli v sobě energii, které se ještě do nedávna říkalo bludný démon. Nebylo jich moc, jen jedno město a přesto si dokázali všechny národy zotročit. Jejích pýcha a ukrutnost byla tak velká, až je sama zničila. Ve starých knihách, a dokumentech, které se uchovali, jsem se dočetl – matka země se rozhněvala a seslala na ně hluboký spánek, dva národy se sjednotily a za jednu jedinou dobu spánku, bylo jedno z největších měst vyhlazeno do poslední bytosti. Země a jezero se zbarvilo krví i nevinných a matka země plakala nad touto obětí, posbírala tyto energie a uzavřela je na dobu neurčitou ve svém polštáři. Mezi národy povstala zloba a nenávist. Byl vydán nový zákon – jakmile se narodí dítě, které nese znaky národa, který nesmí být jmenovaný, bude okamžitě usmrceno a zapomenuto, kdo by uschoval takové dítě, bude navždy vyvržen ze společnosti svého národa. Toto ať je zákonem pro všechny, jen tak, se zabrání hrozbě, která nás všechny postihuje. V jiném dokumentu jsem četl – a povstane ještě jednou slavný a mocný národ Gayenty, ještě ve větší moci a síle, které nebude rovno a budou sloužit k pomocí a sjednocení všem, budou sloužit s láskou a oddanosti k blahu všem národům a to bez výjimky.
Našel jsem jednu jeskyň, kde byla vytesaná zdánlivě moje podoba, pod oltářem byla uschovaná kniha a jeden skoro už stářím zničený dokument kde stálo, …se vrátím a očistím svou krev… splatím… nevinných, přísahám pomstu všem… zaplatíte… krví nevinných, nesu žalobu a hněv… prolít krev… najdu čistou energii a navrátím se spět… odčinit ty hrůzy a hněv. Já se vrátím a bude zase zpěv… sahám, přísahám, přísahám …rian.
Dlouho jsem pátral, než jsem zjistil kdo, vlastně jsem. Proč jsem jiný a proč mám tak velké schopnost, proč se tam někde uvnitř bojím a hlavně čeho. Hodně k pochopení mi taky pomohla Nasame, mnohdy mi vykládala budoucnost a předpovídala hodně dětí a velkou moc, ale tenkrát jsem se tomu ještě smál a pochyboval, jestli něco takového se mi může vůbec splnit. Byla tak nadšená, že jsem jí nechtěl kazit radost a řekl jen, uvidíme. Mohl bych také hned říct, jak to vše dopadne, ale nesmím, poslechněte si tedy můj příběh.
V zemi Demony.
Pamatuju si, jak mě otec nosil na rukou a hrál si se mnou společně i s mou matkou. Vyhazoval mě do vzduchu a znovu chytal, miloval jsem tuto hru, matka se smála a tančila kolem nás. Žili jsme v zemi Demony, bylo tam docela chladno a slunce svítilo jen někdy. Proleželi jsme s otcem tyto dny na slunci, čerpali energii a otec mi vyprávěl o jeho domově. O zemi tak nádherné a teplé, že se tam skoro bytosti nemusí oblékat, tak je tam teplo. Učil mě, jak mám stahovat od slunce a od matky země energii, která mě posílí. Vyprávěl mi o jeho bratrech, Star a Bita se jmenovali, o jeho Gayském národu, jak jsou silní a ušlechtilí, jak milují děti a starají se, aby všude vládla spravedlnost. Mnohdy se mi ve spánku zdálo, že se všichni vracíme do země mého otce, jak nás vítají snědé bytosti a oslavují náš příchod, měl jsem představu dokonalé společnosti, která nás miluje a ochraňuje. Vše jsem po probuzení vyprávěl otci, vždy zesmutněl a šikovně převedl řeč na něco jiného. U nás má každá vyspělá energie – bytost, nějaký dar. Můj otec měl dar lásky, já mám žádost. Miloval jsem jeho přítomnost, cítil jsem se u něho v bezpečí.
Má matka byla velmi krásna, měla krásné světlé vlasy a nádherně zpívala. Zelené oči jsem zdědil po ní, ale jinak jsem měl tmavou pleť a tmavé vlasy, ne tak tmavé jako můj otec, ale tmavé, byl jsem Gaya, jako otec, nechtěl jsem být Shanty. Mé oči byly také tmavší, než mají Shanty, hodně se lesknou, otec mi vysvětloval, že mám v sobě vrozenou zvláštní energii, kterou nesmím pustit ven. Říkal mi, že energie je zlá, proto ji musím držet utajenou. Nerozuměl jsem, co tím myslí...
Z radosti vsem oznamuji, ze prvni dil Djana Gayenty se narodil a vypada takto.Kniha ma 594stran, poutaveho pribehu Djany. Knihu jsem rucne vazala. Je sita a s laskou delana. Vkazde knize je datum kdy se kniha udelala, takze kazdy vytisk je vlastne jedinecny. Kniha muze slouzit jako dodatek ke knize Karty Djana, ale take nemusi, da se to cist jako krasne povidani o uzasne bytosti. Kazdemu preju krasne stravene chvilky u knihy a doporucuji vzit si k sobe i balicek kapesnicku. Uz jak jsem knihu psala, mnohdy jsem plakala, takze kdo je citlivka jako ja, doporucuji kapesnicky. Jsem naplnena radosti, ze se mi toto dilo, nebo jak to mam nazvat podarilo sepsat, protoze Djana si to zaslouzi. Knihu najdete ji v oddeleni shop. A abych nezapomela podekovat vsem kdo mi drzel palce, dekuji moc vam vsem, i tem, kdo knihu budete cist s laskou Nasame.
Prvni dil jsem znovu upravovala a stahla jsem to na min stranek, takze stranky jsou plnejsi. Text je stejny, ten se nezmenil, ale ted je stranek - 459 a o malicko mensi pismenka.
Tvorim uz i druhy dil, ktery mam zatim rozepsany a bude snad jeste poutavejsi.
Druhy dil se narodil uz take a pracuji na tretim dile.
Prosila jsem ctenare, aby mi napsali, jak se jim kniha zamlouva. Libi se jim, jen musim pockat na hodnoceni, ale uz i tak jsem nadmiru spokojena. Moje kamaradka Hanka mi napsala -
Jani knížku čtu s plným nasazením a nemůžu se od ní odtrhnout, čtu ráno i večer, málem jsem už přišla pozde do práce, ta kniha Tě při četbě odvede úplně do jiných dimenzí.To jsem ještě při četbě zádné jiné knihy nezažila.To hodnocení Ti Jani napíšu, nezapomněla jsem.Akorát ji chci napřed přečíst až do konce.Je to něco úžasnýho.
Jani zatím se měj, opatruj se :))))), já jdu zase číst.
Radka - Fabijena napsala.
Fabijenna
Tak a je tady druhy dil! Par vytisku uz cestuje do Ceske Republiky, coz mne hrozne tesi. Dekuji ze srdce tem, kteri si knihy obednali a cetli je. Dekuji vam vsem!
Ukazky z knihy - Djana Gayenty II.
,,Máš znovu zlaté vlásky, Sajo." – hladím syna po vlasech.
,,Ano, matka Venus mi je očistila, ale strýc byl smutný… Myslel si, že mám vlasy po něm, chudák…," – povzdech Sajo.
,,Pojďme, Sajo, necháme tvého otce se strýcem, půjdeme do zahrady, chceš?" – brala mi syna z náruče nějaká žena.
Zavrčel jsem na ni varovně a otočil se k ní zády! Bokem jsem se na ni díval, schopný útočit!
,,To je matka Venus, Džana, je na mne hodná, neboj se!" – volal syn a hladil mě po vlasech.
,,Je to zlodějka dětí, ukradla mi tě, utekla s tebou!" – vrčím nespokojeně.
,,Je to tvá teta, Džana a žádná zlodějka dětí! Je to má žena, tedy vládkyně, oslovuj ji s úctou!" – napomenul mne Star.
Nepřátelsky jsem se díval na usmívající se ženu. Byla krásná, to se musí nechat… Ale ukradla mi syna a já ji nemám rád, s tím asi nic neudělá!
,,Nezlob se na něho, Stare, vždyť víš, kolik toho vytrpěl!" – bránila mne teta.
,,A navíc, nás ještě nezná, sama bych řádila, kdyby mi někdo bral syna!" – přistoupila ke mně a něžně mi hladila vlasy.
,,Vítám tě doma, Džana, chci, aby ses tady cítil dobře. Nech si syna v náručí, do zahrady můžeme jít později, společně. Co říkáš?"
Stále se usmívala a hladila mi vlasy. Její černé oči byly laskavé, neviděl jsem v nich žádnou faleš. Dokonce se nechala číst. Četl jsem v ní jen lásku a také smutek. Sajo ji hladil po dlouhých vlasech a objímal nás oba. Musí tedy být hodná, jinak by k ní Sajo nešel. Oslovoval ji stále – matko, má ji opravdu rád.
,,Odpusť, paní… Nebyl jsem k tobě zrovna uctivý… Mrzí mě to." – řekl jsem dostatečně hlasitě, aby to slyšel i strýc.
Jen se usmála, naklonila se ke mně a zašeptala.
,,Zachoval ses zcela přirozeně, máš můj obdiv! Ale nejsem tvůj nepřítel, mám tě ráda, opravdu!" – políbila mě na tvář a znovu pohladila.
Cítím z ní lásku, nemůže být zlá, svou něhou mě dostala. Takovou Gayskou ženu neznám, jen Taru.
…Jsou i hodné Gayské ženy, uvažuju. Usmál jsem se na ni a dovolil, aby vzala Saja do náruče. Sedla si do křesla kousek opodál a hrála si s ním. Chvíli jsem je sledoval, než se znovu ozval přísný strýcův hlas.
,,Máme to tedy vyřešeno!?"
Tázavě jsem se na něho podíval.
,,Myslím tvého syna, dovolíš, aby měl matku!?"
Strýc mě probodával pohledem, netvářil se zrovna přátelsky, ale copak ho znám? Nevím jaký je, on rozhodl, aby Venus vzala mého syna! On je zloděj dětí!
,,Jistě že dovolím…, sám si ji vybral, ale otcem jsem já, ne ty!" – řekl jsem rozhodně.
,,Samozřejmě, otcem jsi ty, to je všem jasné. To jsi nám už dokázal." – usmál se Star.
Seznámil mě s druhým strýcem, který měl hlas jako můj otec. Bita byl vysoký štíhlý muž, podobný mému otci. Když promluvil, připadalo mi to, jako kdyby mluvil otec! Nemohl jsem z něho spustit oči. Vzbuzoval velký respekt, měl jsem dojem, že snad ví dopředu, co si bytost myslí, nebo spíše co si teprve bude myslet!
Nevnímal jsem vůbec, co Star říká, moje pozornost byla obrácena na mého druhého strýce Bitu! …Musí mít velkou sílu, uvažuju. Jeho tělo bylo pružné a krásné, stál soustředěně, nejevil známku nervozity. Zadíval se mi do očí a neuhnul pohledem.
Nesnesl jsem jeho pohled, jeho černé oči čtou snad každičkou mojí myšlenku! Nesměle jsem se usmál, ale jeho tvář zůstala vážná.
…Copak se tady nikdo z mužů neusmívá? Jen Amor, ale to je bratranec, to není bytost, která vyžaduje respekt! Ale strýcové ano, mám pocit, že se jich bojím! Nejsem zvyklý na Gayské muže, nevím, co si myslí! Ano, mám z nich strach!
,,Bude tě mít na starosti můj bratr Bita!"
Slyšel jsem strýcův hlas, začal jsem Stara znovu vnímat. Vyděsilo nás to oba! Já se díval vyděšeně na strýce Bitu, Bita zase na Stara!
,,To nemyslíš vážně, bratře!?" – protestoval.
,,Vypadám na to, že bych žertoval, bratře? Sám tě Džana nazval otcem, když tě poprvé uviděl, takže to musíme respektovat a to všichni. Já bych ho za syna přijal, ale jak je vidět, on mě za otce nepřijal, ale tebe ano. Takže… máš syna, bratře, gratuluji ti." – usmál se znovu Star.
,,Ale vždyť ani nevíme, jestli si ho můžeme nechat. Podle práva by měli zemřít oba! Já zastupuju právo, bratře! Jak to vysvětlím národu, nikdo ho přece tady nepřijme!... A co náš otec!? Na něho jsi zapomněl!? Myslíš, že s tebou bude souhlasit? Jsi vládce, musíš dodržet zákon! Já nemohu zákon porušit, to ode mne nemůžeš chtít!" – protestoval Bita.
Mluvil velmi pomalu a s rozvahou. Dával si dobrý pozor na každé slovo, které pronesl.
,,Řekl jsem, že tady zůstanou a oba! Nemyslím si, že bych nějak porušil zákon, bratře! Můžeš mi prosím citovat, co říká zákon?"
Star mluvil klidně, nenechal se svým bratrem ovlivnit. Bita nervózně přešlápl a začal citovat ukrutný zákon!
,,Každé narozené dítě, které nesplňuje vzhledové podmínky stanoveného národa, musí být okamžitě usmrceno a zapomenuto. To říká zákon, vždyť to dobře víš, bratře!" – odpověděl Bita a pohlédl smutně na mne.
Už jsem si myslel, že mu nás není vůbec líto! Bolelo ho každé slovo, které vyslovil! Není tak tvrdý, jak se zdá. Také miluje rodinu.
,,Ano, správně, každé narozené dítě. Přesně tak, ale Džana a Sajo se teď nenarodili, narodili se už dávno. Někdo tedy neuposlechl zákon, ale já to bratře nebyl! Mne požádal bratrův syn o ochranu a já mu ji slíbil, zůstanou tedy pod naší ochranou! Nebo jsi už zapomněl na svého nejstaršího bratra Anaje, bratře!?" – zvýšil Star hlas.
,,Samozřejmě, že nezapomněl, Stare… Sám to dobře víš, že nezapomněl… Miloval jsem ho stejně jako ty, ale… Jak to zodpovíš otci, myslíš, že ti uzná tento důvod?" – ohradil se Bita.
Sledoval jsem své strýce a nevěděl, jak jejich slovní souboj dopadne! Star byl pevně rozhodnutý nás uhájit, stále více získával mé sympatie! Bita byl divný, jde z něho síla, je spravedlnost, jak tedy může podporovat takový krvavý zákon, sleduju, co bude následovat!
,,S tím si Bito nedělej starosti, já jsem vládce! Já si to otci zodpovím, chci teď po tobě jasnou a okamžitou odpověď! Pomůžeš mi, nebo ne!?" – ptal se přísně Star.
,,Stare… uvažuj…, copak…," – snažil se Bita vykroutit, ale Star mu skočil do řeči.
,,Ano, nebo ne!? Odpověz mi!"
,,Ano, pomohu ti. Jsem s tebou, bratře!" – odpověděl Bita a poklekl před svým vládcem, prokazoval mu pokoru a poslušnost.
Star k němu přistoupil a pomohl mu vstát. Objal ho a šeptal mu do ucha, aby to nikdo neslyšel. Musel jsem zaostřit sluch, abych slyšel strýcovo šeptání!
,,Vždyť mají jenom nás… a jsou to potomci našeho bratra, chápeš to, že ano? Potřebuji tvou pomoc Bita, ty jsi spravedlnost! Udělej tedy to, co je správné, ale nemyslím si, že vraždění dětí je zrovna to správné… Co myslíš?"
,,Rozumím tomu a plně s tebou souhlasím, Stare, ale s otcem budeš jednat ty. Já tě jen podpořím a vyhledám něco, kde mohu obejít vydaný zákon… Ale prosím tě…, já se o něho nechci starat… Já přece nemám žádnou rodinu, co s ním budu dělat? Nech si ho ty, ty máš zkušenosti s dětmi a máš je rád... Já žádné děti nechci, Stare, prosím tě…!" – šeptal Bita rozrušeně.
,,Ale ty máš bratrův hlas! Sám tě oslovil otče a také jsem už rozhodl!" – ukončil Star špitání.
Honem jsem se podíval po Amorovi! Hrál si se Sajem a smál se. Nenápadně jsem šel za ním a chytl ho za ruku.
,,Potřebuju tvou pomoc, chci zůstat u tebe… Nechci jít se strýcem Bita… Nechce mě!" – šeptám, hladím mu ruku.
Sajo natáhl ke mně ručičky, honem jsem ho vzal a mazlil se s ním. Líbal jsem mu tvářičky, byl tak rozkošný! Smál se, oplácel mi polibky a hladil mě po vlasech.
,,Otče?" – oslovil Stara Amor.
,,Postarám se prvně o Džana já, potřebuje hodně lásky! Strýc ho může přebrat až potom, až bude připravený milovat děti! Džana potřebuje lásku a klid! Dovol mu zůstat prvně se mnou, otče… Bude to lepší pro všechny, než si zvykne." – škemral Amor.
,,To by bylo rozumné, Stare…, bude to pro něho dobré, když zůstane ze začátku u tebe…, než vše potřebné zařídím… Amor má pravdu!" – souhlasil honem Bita s Amorem.
Star chvíli uvažoval, díval se střídavě na nás a dal si čas, než odpověděl.
,,Bita se postará o Džana, já se postarám o Saja. Ale souhlasím s tebou, Amore, pár dnů bude s tebou, než se vše potřebné zařídí. Líbí se ti Džana pokoj v kterém jsi spal?" – otočil se z nenadání na mne.
,,Ano… je vyhovující, aspoň myslím…, nevím…, spal jsem…, ale,“ – vyhrkl jsem ze sebe.
Nakreslila jsem obrazek, jak asi Djana vypada.